Opravdu cítíš?

Je čas jít hlouběji do svých pocitů a nechat se vést......

Naše rybníčky pocitů

Před časem jsem pobíhala na břehu svého rybníka a všude kolem byl tak nějak zmatek a chaos. Mé myšlenky lítaly sem a tam. Měla jsem pocit, že se nemohu zastavit, že se nemohu nadechnout, nebyla jsem si jistá co udělat teď a co potom. Bylo toho tolik co bylo potřeba udělat, co jsem „chtěla“ a když jsem dokončovala jednu práci, tak už jsem rychle myslela na další a vše se opakovalo pořád dokola…...nedokázala jsem se skutečně zastavit a odpočívat, vnímat sebe a život. Nezastavuj, běž dál, to vydržíš, ještě můžeš a tohle je taky ještě potřeba…...to jsou ta slova co jsem slyšela ve své hlavě. HODNĚ VĚCÍ JSEM VNÍMALA DOST NEGATIVNĚ, ale stále jsem se usmívala a vytvářela si tím pocit pohody......jo, tak takhle jsem nastavovala svou tvář.

 

Jednoho dne jsem se zastavila a pozorovala hladinu, mé myšlenky se postupně zastavovaly a já si poprvé smočila své prstíky v rybníčku svých pocitů. Bylo to příjemné osvěžení, chtěla jsem víc a častěji zažívat ten pocit. Byla jsem na začátku a netušila……ani jsem si neuvědomovala, že já můžu ovlivnit to jak se cítím, protože vše bylo venku. Oni tamto a tohle, to musím a tohle nejde, nebo nemůžu protože…..

 

Byla jsem nevědomá a jediné co mě vedlo dál byl ten krásný pocit. Postupně jsem si dovolovala smočit se víc a víc. Šla jsem dál od břehu. Začala jsem si vytvářet situace s dobrým pocitem a chytala jsem se u toho, kdy si to kazím. Pouštěla jsem se hlouběji a pak jsem začala cítit ten rozdíl. Více jsem vnímala sama sebe a HLAS SVÉHO SRDCE.

 

Znáte ten pocit parného léta? Hledáte osvěžení, chládek pod korunami stromů a pak vstoupíte do vody…..nožky se ochladí a jak jsme rozpálení ani se nám do té vody nechce. Osmělíme se a hup. Ten pocit je nádherný, osvěžující, dává nám energii a v tuto chvíli jsme blažení. Slunce svítí a vzduch voní pravým létem. Přesně víte kdy je to tak akorát, jdete z vody a paprsky slunce vás osuší.

 

Když nasloucháme svým opravdovým pocitům je vše kolem nás klidné, přesně víme co dál, jak se zachovat v danou chvíli a na břehu našeho rybníčku je nádherně i v deštivém počasí. Vydejme se na cestu do hlubin vlastních pocitů a ty pak změní vše kolem nás.

 

Můj břeh se změnil v oázu klidu, lásky, harmonie i bezpečí. Pozoruji jak vše plyne a nechávám se nést na vlně svých pocitu.

Vše do sebe zapadá a mé pocity jsou tou cestou jedinou.